Mobil je v současnosti prakticky nezbytným předmětem každodenního života lidí civilizovaného světa a kdo jej nevlastní, jakoby ani neexistoval. Pochopitelně, výjimky se vztahují zejména na postarší seniory a samozřejmě malé děti. Věk, kdy rodiče pořizují svým ratolestem první mobil se však postupně snižuje. Částečně je to dáno výhodami, mezi které patří především kontrola nad dětmi, když jsou mimo domov. Ovšem významnějším a rovněž i poněkud svazujícím faktorem je jakýsi tlak společnosti. Na jednu stranu řada odborníků bije na poplach a apeluje na rodiče, aby dětem nedávali mobil do rukou předčasně a moc často, avšak na druhou stranu, pokud dítě v určitém věku nemá mobil, bývá vrstevníky považováno pomalu za podivína a leckdy se tak může stát objektem posměchu, ba dokonce i šikany.
Pro mnoho rodičů je tak pořízení mobilního telefonu pro své dítě velice zásadním momentem, jemuž předchází dlouhé promýšlení, zvažování a diskuze. Je velice důležité dobře uvážit a usoudit, kdy je dítě na vlastnění mobilu již dostatečně psychicky vyzrálé, aby dokázalo správně vyhodnocovat veškeré nástrahy a nebezpečí, která ve virtuálním světě číhají. Bohužel totiž stále častěji z médií slýcháme o naprosto nesmyslných a život ohrožujících „výzev“ na sociálních sítích, kterým děti a mladiství často podlehnou. Není bohužel výjimkou, že na to doplatí vlastním zdravím, ba dokonce i životem, což je nepředstavitelná tragédie pro každou rodinu. Další velkou nástrahu představuje kyberšikana, dětská pornografie a v neposlední řadě samozřejmě i různé viry a hackerské útoky. Zkrátka dětem prostřednictvím mobilu a s tím ruku v ruce spojenému internetovému prostředí hrozí řada nebezpečí, o kterém je potřeba s dětmi mluvit. Varovat je, vysvětlovat a snažit se předcházet nepříjemným situacím a problémům. Neoddělitelnou záležitostí je i následná rodičovská kontrola a dohled nad dětským světem v mobilu.
Další komplikaci může při pořízení mobilu dětem představovat i ekonomické postavení a zázemí rodiny. Ne všichni mají tolik finančních prostředků, že si mohou dovolit koupit své ratolesti nejnovější verzi nejdražších značek mobilních telefonů. Někteří na tyto drahé mobily finance sice mají, ale z pragmatických důvodů chtějí ze začátku pořídit dětem levnější aparáty (kvůli riziku ztráty, odcizení i poškození). A pak je samozřejmě řada rodin, které na nejdražší mobily jednoduše nedosáhnou a rodiče jsou šťastni, když mohou svým potomkům pořídit alespoň ten nejlevnější telefon. Zádrhel však nastává s posuzování ostatními. Bohužel – pocit exkluze, posměch, ba dokonce ve výjimečných případech i šikana kvůli „obyčejným“ mobilům nejsou v dnešní době ojedinělými případy. Je to velice smutný a znepokojivý odraz a výsledek naší společnosti. Rodiče by proto měly vést od malička děti k tomu, aby neposuzovaly ostatní podle majetku nebo značek, které vlastní. V žádném případě to nic nevypovídá o kvalitách a hodnotách daného člověka. Člověk může být sebevíc bohatý, ale v hlavě může mít naprosto vymeteno a i společensky může být naprostý břídil. A naopak méně majetný člověk může být mnohem chytřejší, inteligentnější a hodnotnější i bez nejnovějšího modelu mobilu či auta. Zkrátka, majetek nerovná se kvalita člověka. A to by měly děti vědět!